Kaple svatého Jana Pavla II. v Loučce byla slavnostně požehnána

22.9.2026

Loučka u Vizovic prožila mimořádný den. Nová kaple svatého Jana Pavla II., která vyrostla z iniciativy místních obyvatel jako výraz vděčnosti za záchranu obce na konci druhé světové války, byla slavnostně požehnána.

Slavnostní obřad vedl olomoucký arcibiskup Josef Nuzík. Spolu s ním se slavnosti účastnil emeritní pražský arcibiskup Jan Graubner, desítky kněží, představitelé veřejného života, zástupci Polska, krajané z Německa a mnoho dalších hostů. Především však byla slavnost významnou chvílí pro samotné obyvatele Loučky – pro všechny, kteří stáli u zrodu myšlenky kaple, pomáhali s jejím uskutečněním a nyní mohli být svědky jejího slavnostního požehnání.

K této významné události se do své rodné Loučky přijeli také rodáci. Jejich přítomnost byla krásným připomenutím toho, že pouto k rodnému místu přetrvává navzdory času i vzdálenosti. Ke slavnostnímu společenství se připojili také starostové a představitelé okolních obcí, kteří svou účastí vyjádřili podporu a blízkost Loučce i celému tomuto významnému dílu.

Nová kaple není pouze novou dominantou obce. Je především místem modlitby, vděčnosti a paměti. Připomíná události, které se v Loučce odehrály v posledních dnech druhé světové války, a zároveň odkazuje k naději

Kaple, která spojila lidi

Na vzniku kaple se podíleli lidé z různých prostředí a různých životních postojů. Její vybudování se stalo společným dílem nejen katolíků, ale také židů, buddhistů, lidí jiného vyznání i lidí bez náboženského vyznání – ateistů.

Právě tato skutečnost dává kapli mimořádný rozměr. Přestože je zasvěcena svatému Janu Pavlu II. a je místem křesťanské modlitby, její příběh je současně příběhem setkávání, spolupráce a společné úcty k životu, svobodě, pokoji a lidské důstojnosti.

Kaple tak může být místem, které spojuje. Místem, kde se člověk může zastavit, vzpomenout na ty, kteří zde žili před námi, poděkovat za dar života a svobody a hledět s nadějí do budoucnosti.

Kaple jako poděkování za záchranu obce

Dne 22. dubna 1945 byla Loučka obklíčena německými vojáky. Po vypálení nedaleké Ploštiny a dalších valašských osad se obyvatelé obávali, že podobný osud čeká i jejich obec. K úplné likvidaci Loučky však nedošlo. Vypáleno bylo sedm hospodářských budov, ale nikdo z obyvatel nepřišel o život.

Právě tuto událost vnímají místní obyvatelé jako mimořádné vysvobození a zázrak, za který chtějí děkovat Bohu.

„Je to kaple, která byla vybudována jako poděkování Pánu Bohu za záchranu této obce před likvidací,“ připomněl Josef Kořenek, jeden ze zakládajících členů Spolku pro zbudování kaple v obci Loučka.

Kaple tak bude uchovávat paměť na jednu z nejdramatičtějších kapitol v dějinách obce a zároveň bude místem, kde mohou současní i budoucí obyvatelé děkovat za život, pokoj a svobodu.

Odkaz svatého Jana Pavla II.

Patronem kaple se stal svatý Jan Pavel II. Jeho jméno má pro vznik kaple symbolický význam. Přesně o 45 let později, 22. dubna 1990, navštívil tehdejší Československo papež Jan Pavel II.

Jeho návštěva se stala jedním ze symbolů nové svobodné etapy našich dějin. Iniciátoři kaple proto chtěli připomenout také jeho osobnost, jeho dlouhý pontifikát a jeho význam pro období, kdy se střední Evropa osvobozovala od komunistické totality.

Kaple tak v sobě spojuje paměť na válečné události, vděčnost za dar života a svobody a důvěru v Boha, který provází člověka i celé společenství v těžkých chvílích.

Zakládající listina a ostatek svatého Cyrila

Významným okamžikem bylo také uložení Zakládající listiny do oltáře kaple. Spolu s ní byl do oltáře vložen ostatek svatého Cyrila, apoštola Slovanů, který symbolicky propojuje novou kapli s hlubokými kořeny křesťanské víry a duchovního dědictví Moravy.

Svatí Cyril a Metoděj přinesli na Velkou Moravu nejen křesťanskou víru, ale také písmo, vzdělanost a kulturu, která po staletí utvářela duchovní a kulturní prostor našeho národa. Přítomnost ostatku svatého Cyrila v oltáři tak dává kapli další významnou duchovní dimenzi a stává se trvalou připomínkou odkazu apoštolů Slovanů.

Zakládající listina zároveň uchovává svědectví o vzniku kaple a o lidech, kteří se na jejím vybudování podíleli. Je uložena v samotném srdci kaple, aby její příběh zůstal zachován i pro budoucí generace.

Čtyřicet zvonů, které vyprávějí příběh

Výraznou dominantou kaple je unikátní zvonohra se čtyřiceti bronzovými zvony, které vznikly ve zvonařské dílně v Brodku u Přerova.

Největším je zvon Panny Marie Vítězné, který měří přibližně jeden metr a váží 500 kilogramů. Významné místo mezi zvony má také Zvon smíření, zasvěcený svatému Janu Pavlu II. Jeho povrch nese názvy obcí a osad, které byly během druhé světové války vypáleny.

Další zvony připomínají svaté apoštoly, národní patrony a mučedníky druhé světové války i období komunistické totality.

Zvonohra tak není pouze působivým prvkem stavby. Je také živou připomínkou lidí a míst, jejichž příběhy nesmějí být zapomenuty.

Velkomoravský chorál poprvé rozezněl zvonohru

Jedním z nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků slavnostního dne bylo vystoupení Jiřího Pavlici, který zazpíval skladbu Velkomoravský chorál.

Její zaznění se stalo symbolickým propojením dávné moravské historie, odkazu svatých Cyrila a Metoděje a nově vzniklého místa modlitby v Loučce. Skutečným vrcholem celé slavnosti pak bylo první slavnostní rozeznění zvonohry právě za tónů Velkomoravského chorálu.

Zvony, jejichž hlas bude od této chvíle provázet život obce, tak poprvé zazněly v prostoru kaple v okamžiku naplněném vděčností, pamětí a nadějí. Byla to chvíle, která symbolicky uzavřela dlouhou cestu od prvotní myšlenky až k dokončené kapli.

Stavba, která vyrůstala z nadšení místních

Myšlenka vybudovat v Loučce novou kapli vznikla mezi místními obyvateli v roce 2011. O rok později byl založen Spolek pro zbudování kaple v obci Loučka, který se stal hlavním nositelem celého záměru.

Základní kámen kaple byl požehnán v roce 2013 na Velehradě při Národní pouti u příležitosti 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu. Samotná stavba začala v roce 2023.

Kaple byla vybudována především díky štědrosti dárců, benefičním projektům a podpoře obce Loučka a Zlínského kraje. Významným způsobem k jejímu vzniku přispěla také rodina Tomáše Chreneka, která si zároveň adoptovala největší zvon Panny Marie Vítězné.

Architektura otevřená nebi

Autorem architektonického návrhu je významný český architekt Josef Pleskot. Kaple je svou velikostí skromná a přirozeně zapadá do prostředí obce. Její prostor je však výrazně převýšený a směřuje pohled návštěvníka vzhůru.

„Je docela malá, je to venkovská kaple. Vejde se sem 30 až 50 lidí, s centrálním obětním stolem, s centrálním oltářem. Je poměrně převýšená, docela nezvykle převýšená. A dokonce je tak převýšená, že sahá pohled až do vesmíru, až někam do nebe, až někam k Pánu Bohu, přes ty zvony, které jsou nad námi,“ popsal své pojetí architekt Josef Pleskot.

Kaple je otevřena okolní krajině. Pohled z jejího interiéru směřuje do švestkového sadu a ke staré stodole. Použití cihel zároveň připomíná architektonickou tradici nedalekého baťovského Zlína.

Místo modlitby, paměti a naděje

Na vzniku kaple se podílela řada lidí, řemeslníků a spolupracovníků, jejichž práce, obětavost, štědrost a ochota pomoci se staly součástí tohoto společného díla.

Upřímné poděkování patří všem, kteří jakýmkoli způsobem přispěli k tomu, aby kaple svatého Jana Pavla II. mohla vzniknout.

Stavbu realizovala společnost Josefa Lisoňka, oltář zhotovil Jiří Rejda a na oltářním obrazu se podílel architekt Václav Hájek. Ocelovou konstrukci vytvořil Martin Vaněk, truhlářské práce zajistil Josef Kolařík, o osvětlení se postaral Pavel Fornůsek a na zhotovení dlažby se podílel Milan Vyorálek. Své schopnosti, čas a poctivou práci přidali také mnozí další řemeslníci, spolupracovníci, dobrovolníci a dárci.

Všem, kteří se na tomto díle podíleli, patří naše hluboké poděkování. Každý dar, každá odpracovaná hodina, každá rada i každá pomoc přispěly k tomu, že dnes může v Loučce stát toto místo modlitby, pokoje a naděje.

Kéž Bůh odmění všechny, kteří pomáhali toto dílo uskutečnit, a kéž kaple, která vznikla z jejich společného úsilí, po mnoho dalších generací slouží k Boží slávě, k modlitbě a k setkávání lidí.

Nová kaple svatého Jana Pavla II. je nyní místem, které chce Loučka předávat dalším generacím jako znamení vděčnosti, paměti, smíření a naděje.

Její příběh je důkazem, že společné dílo může spojovat lidi napříč generacemi, náboženským vyznáním i životním přesvědčením.

Ať její zvony znějí nad Loučkou jako připomínka těch, kteří zde žili před námi, jako poděkování za dar života a svobody a jako pozvání k pokoji, vzájemnému respektu a naději. Ať je tato kaple místem, kde se člověk může zastavit, pozvednout svůj pohled vzhůru a najít chvíli ticha, modlitby a smíření.