P. Vladimír Růčka - 50. výročí od úmrtí

13.3.2018

Dne 13. března 1968 zemřel v Blatnici pod Svatým Antonínem duchovní správce naší farnosti P. Vladimír Růčka. Otec Růčka měl krásný vztah k Loučce, mj. požehnal novou školu v roce 1937 anebo v neděli odpoledne – dá se říci pravidelně – navštěvoval naši obec. A především v době 2. světové války, v den pokusu o vypálení obce 22. 4. 1945, organizoval výjezd hasičů z Újezda na pomoc Loučce. 

Zde je jeho stručný životopis:

Narodil se 6. srpna 1909 v Ježově u Kyjova. Vysvěcen na kněze byl byl v dubnu 1933 v Olomouci. Působil dvě léta jako kooperátor a administrátor v Píšti na Hlučínsku, půl roku jako provizor v Mysločovicích u Holešova, dvě léta jako kooperátor a administrátor v Blatnici pod sv. Antonínkem. Dne 1. srpna 1937 je jmenován jako jediný kompetent o farní beneficium v Újezdě, nato administrátorem v Újezdě. Farářem byl P. Růčka v Újezdě jmenován od 1. prosince 1937. V březnu 1937 odešel dosavadní farář P. Vilém Schwarz a stal se farářem ve Chvalkovicích. 

Do doby než byl jmenován farářem, nastoupil v Újezdě jako administrátor. 

V tomto období, 29. srpna 1937 byla v Loučce svěcena nová dvoutřídní škola, postavená dle návrhů fy Baťa za 190.000 Kč. Úpravy okolí školy si vyžádaly částku 10.000 Kč, takže úhrnem stojí škola 200.000 Kč. Budova je velmi pěkná, zdravotní a účelná. Kazatelem, světitelem a celebrantem „sub divo“ byl P. Vladimír Růčka. 

Dne 14. září 1937 zemřel 1. prezident čsl. republiky T.G. Masaryk, jehož památce byla zde věnována pietní vzpomínka za veliké účasti veřejnosti, a na níž se mj. podílel projevem i P.  Růčka.  V r. 1938 se do Újezda vrátil za kaplana P. Jaroslav Pokorný z Lidečka a v dubnu 1938 zde zemřel kaplan v.v. P. Jan Uřičař. P. Růčka po svém nástupu v Újezdě se snažil vybavení farnosti co nejvíce zvelebit a lze říci, že se mu to na tehdejší poměry dařilo. Pořídil nové lavice do kostela, rozšiřoval hřbitov, začal s vydáváním Farního věstníku, nechal natřít střechu kostela, opravit věžní hodiny, pořídil nové bohoslužebné vybavení pro oltář i sakristii, nové jesličky, nechal nově natřít sokl v celém kostele, zahájil opravu omítky kostela a fary, pořídil rýnu na celou kostelní střechu, odvodnil, omítnul a vymaloval celou faru, renovoval tamní pumpu. Provedl tak generální opravu kostela a fary. Rovněž se postaral o cestu ke kostelu, kterou nechal vydláždit žulovými kostkami, které slouží dodnes, nechal pořídit ploty kolem farských zahrad, dále odvodnit zamokřené farské pozemky, zařídil opravu varhan, do kostela zakoupil nové sochy a elektrické lustry. Za jeho působení postaveny důstojné památníky padlých „Ploštinářů“ (nákladem pozůstalých) a rovněž padlých vojáků a partyzánů. 

Nejbolestnější a nejdramatičtější události, které se svými farníky prožil P. Růčka se udály během II. světové války v letech 1939–1945. P. Růčka se zapojil do ozbrojeného osvobozovacího hnutí v 1. čsl. brigádě J. Žižky z Trocnova, oddíl I. se sídlem na Ploštině. Vylíčení tohoto odboje i utrpení zdejší farnosti popsal vůbec v první publikaci o celé tragédii, která se jmenuje "Ploština žaluje". 

O statečnosti a vlasteneckém počínání P. Růčky si můžeme učinit představu, že na počátku r. 1945 léčil se přes 5 týdnů na faře zraněný 1. velitel partyzánů na Ploštině Saša Kotlarov. Ležel v ložnici v 1. poschodí fary, zatímco v kuchyni spával utečenec ze zákopů František Zvončák. Taktéž po dva měsíce se na faře skrýval Gestapem hledaný úředník okresního úřadu v Uherském Brodě Vladimír Syneček. Navíc každou noc Kotlarova navštěvovali partyzáni. Přesto nebyl prozrazen, i když farář udržoval spojení s pracovníky odboje, se spoluobčany, kteří pomáhali zajišťovat proviant nebo i s lékařem z Vizovic MUDr. Františkem Lapešem. 

Po válce v r. 1947 byl za P. Růčky zakoupen od firmy Semerák v Olomouci pro kostel nový mramorový oltář za 120.000 Kč a posvěcen olomouckým světícím biskupem ThDr. Stanislavem Zelou. V r. 1948 nechal v oblouku nad hlavním oltářem vymalovat akademickým malířem Rajmundem Ondráčkem z Pelhřimova obraz sv. Mikuláše mezi chudobnými, současně s obrazy při bocích hlavního oltáře. V roce 1947 zakoupil pro kostel sochy sv. Petra a Pavla a obraz našich patronů vzdávajících hold Panně Marii.

Na Ploštině byla toho roku dokončena kaple Bolestné Matky Boží. Pro stavbu kaple organizoval sbírku formou možného zakoupení "cihla pro kapli" – tato originální "cihla" je ke shlédnutí v expozici Vojenského muzea Loučka-Pearl Harbor. 

Spravoval duchovní správu farnosti Újezd od 1.8.1937 do 30.3.1950, kdy byl vzat do vyšetřovací vazby pro nepřátelský postoj k lidově demokratickému zřízení a byl odsouzen ke ztrátě svobody na 10 let. 

Vrátil se po amnestii 28.2.1952. Žil nejprve mimo duchovní správu v Blatnici pod sv. Antonínkem, potom se stal administrátorem v Hradčovicích.

Odtud odchází na odpočinek do Blatnice pod sv. Antonínkem, kde 13.3.1968 skonal a je zde rovněž pochován. V roce 2012 Spolek pro stavbu kaple v Loučce ve spolupráci s místními hasiči zorganizoval pouť k jeho hrobu do Blatnice. 

A v současné době právě z Blatnice pod sv. Antonínkem dostává Spolek víno pro Svatováclavský košt burčáku, takže jsme stále ve spojení...