Pouť k Pražskému Jezulátku

31.8.2012

Dne 30. 8. 2012 zástupci Spolku pro zbudování kaple v Loučce vykonali pouť k Pražskému Jezulátku. Tato pouť byla zahájená mší svatou v chrámu Panny Marie Vítězné a následnými prosbami u Pražského Jezulátka za pomoc při budování kaple v naší obci.

Po mši svaté jsme se setkali s místním řeholním knězem z řádu karmelitánů, který přišel do Prahy z Itálie a ve Středoafrické republice staví školu. Protože můžeme říci, že jsme si byli navzájem sympatičtí, hned jsme byli pozváni na měsíční brigádu do Afriky, abychom odletěli pomáhat budovat školu. Nakonec jsme se domluvili, že až postavíme kapli v Loučce, určitě mu s Lúčany pojedeme do Afriky pomoci:). Velice se mu líbila iniciativa Spolku pro zbudování kaple, včetně navrženého patrona kaple blahoslaveného Jana Pavla II. I proto nám domluvil s otcem převorem zapůjčení několika Betlémů z jejich expozice pro výstavu Betlémů v Loučce.

Milostné Pražské Jezulátko

Půvabná soška malého Ježíška, vystavená úctě lidí v kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně, přijímá denně návštěvníky z desítek zemí světa. Mnohým lidem, kteří se před ní modlili k Bohu, přinesla zázračná a neobvyklá vyslyšení. Lidé zde prosí o pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali. Soška vysoká 47 centimetrů je dřevěná s povrchem modelovaným z barevného vosku. Představuje malé dítě, oblečené v dlouhou košilku, ze které vykukují bosé nožky. Líbezná tvář přitahuje svou krásou. Pravicí Ježíšek žehná, zatímco levice drží zemský globus završený křížem – celý náš svět spočívá v jeho ruce. Královské insignie vyjadřují víru společnou všem křesťanům - víru v Ježíšovo božství. V něm se sám všemohoucí a vševládnoucí Bůh stal člověkem.

Historie Pražského Jezulátka

Pražské Jezulátko pochází ze Španělska. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy.

Když se roku 1556 vévodkyně Marie Manrique de Lara vdávala do Čech, dostala sošku od své matky jako svatební dar. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. V té době zuřila v Evropě Třicetiletá válka a ani Ježíšek nebyl ušetřen, když saská vojska obsadila roku 1631 Prahu. Teprve v roce 1637, po svém návratu do Prahy, nalezl pohozenou sošku otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan. S bolestí však zjistil, že má Ježíšek ulomené obě ruce. Zdálo se mu v tu chvíli, že mu Ježíšek říká: “Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi, dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj,
jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!” Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky. Vynaložený zlaťák se bohatě vrátil, když začal malý Ježíšek žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze. Byla mu připisována zázračná uzdravení a mimo jiné i záchrana Prahy při obležení Švédy roku 1639. Roku 1651 byla soška nošena jako poutník po pražských kostelích a roku 1655 slavnostně korunována pražským biskupem. Dnes připomíná tuto událost výroční slavnost, připadající na první květnovou neděli.